Únor 2013

Cestou na Kalevalu

27. února 2013 v 8:21 Závody
Tak po dlouhých přípravách jsem konečně na cestě do Ruska. Balení a poslední den před odjezdem nám dal pořádně zabrat. Na cestu jsem vyrážel v pondělí večer a musím říci že do té mrznoucí mlhy se mi vůbez nechtělo jet. Naštěstí od Drážďan byla cesta dobrá a naše auto naložené pomalu tunou nákladu uhánělo směrem na východ. Po dvaceti hodinách jizdy jsem se dostal přes Polsko a už teď se netěším na cestu zpět. Hrůza. :)
Během cesty s Rajčákem venčíme pejsky a musím říci že cestu snášejí pohodově. Jen v Lotyšsku jsem měl chuť hned zapřáhnput a jet dále na saních. Bylo tam všude tolik sněhu. Dále na sever sněhu ještě přibývalo a cesta se prodlužovala. Plánovaný trajekt nám o půl hodiny ujel. Nevadí říkám si a spíme v přístavu kde byl absolutní klid až do rána.
Po nalodění na trajekt a lehké snídani o pěti chodech se kocháme nekonečnou ledovou plání před náma, ktarou loď proráží s velkým rachotem. Rajčák stále hledá vytápěnou kuřáckou místnos na palubě lodi, nechce se mu ven na mráz.
Po vylodění nás čeká ještě tisíc kilometrů směrem na severovýchod a obávaná Finsko - Ruská hranice. Nevíme co nás v zemi tisíců jezer čeká, ale těšíme se na další cestu a možná zbyde i trocha času na návštěvu nějakého místního supermarketu. Musím přeci Alče něco koupit, třeba malého soba.
Soráč za pravopis, ale za poslední 48 hodin jsem spal jen 5 hodin a nemám sílu ani chuť po sobě něco opravovat. :D


Díky partnerům kteří nás podporují se účastníme jednoho z největších závodů v Rusku.
Siberian Husky team děkuje:
MĚSTO PODBOŘANY www.podborany.net
AGROSPOL PETROVICE, s.r.o. Ing. Pavel Pavelka
p. VLADIMÍR JEHLIČKA, Prof pet Corporation CZ, Kennels Favourite High Pover+ www.profikrmeni.cz
ZeroDC výroba a prodej kynologických potřeb, speciální postroje pro mushing a jiné psí sporty. www.zerodc.cz
KOVOVÝROBA SVOBODA, s.r.o Hořovičky www.kovosvoboda.cz
ORION PHARMA, přípravky APTUS pro urychlenou regeneraci našich pejsků, Prosportdog, Reconvalescent, Nutrisal
http://www.orionvet.dk/front_cz
VAPO Podbořany


Kalevala 2013

17. února 2013 v 19:46 Závody
Kalevala, město ležící v regionu severní Karelie na severozápadě Ruska. Právě zde startuje 9.3.2013 závod psích spřežení na 440 km severní taigou. Rozhodnutí účastnit se tohoto závodu padlo již v roce 2011, ale bylo potřeba počkat než někteří psi z týmu dospějí a dorostou v silné saňové psy.

Díky partnerům kteří nás podporují se účastníme jednoho z největších závodů v Rusku.
Siberian Husky team děkuje:
MĚSTO PODBOŘANY www.podborany.net
AGROSPOL PETROVICE, s.r.o. Ing. Pavel Pavelka
p. VLADIMÍR JEHLIČKA, Prof pet Corporation CZ, Kennels Favourite High Pover+ www.profikrmeni.cz
ZeroDC výroba a prodej kynologických potřeb, speciální postroje pro mushing a jiné psí sporty. www.zerodc.cz
KOVOVÝROBA SVOBODA, s.r.o Hořovičky www.kovosvoboda.cz
ORION PHARMA, přípravky APTUS pro urychlenou regeneraci našich pejsků, Prosportdog, Reconvalescent, Nutrisal
http://www.orionvet.dk/front_cz
VAPO Podbořany

Náš odjezd je naplánován na 25.2. v odpoledních hodinách. Cesta povede napříč Polskem, Litvou, Lotyškem, Estonskem, Finskem, Ruskem, celkem cca. 2600 km. Předpokládáme že po čtyřech dnech dorazíme do místa závodu, kde budeme nějaký čas ještě trénovat a samozřejmě si najdeme chvilku i na prohlídku města Kalevala.

http://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=vnbCPwJaJAM





Šediváčkův long - druhá etapa 88km

1. února 2013 v 19:17 Závody
Ráno se probouzím do mrazivého rána, ani psům se nechce vstávat a docela protestují vylézt z vyhřátého auta. Po napojení psů odcházím na snídani a pak zase rychle k pejskům. Zjišťuji že pomocnice Ála ještě spí a tak ji budím a vyháním ze spacáku. Čas běží a start druhé etapy je zde. Jedeme 65 km po hřebenech a končíme na Bedřichovce u lyžařského vleku. Tam musím strávit povinnou pauzu čtyři hodiny a pak 33 km zpět do místa staru.
Když se blíží čas startu tak se rozmýšlím jakou taktiku zvolit. Mám jet první a nebo počkat a pustit před sebe pomalejší soupeře, to by znamenalo že je budu muset předjíždět, což mě může pomoci ještě trochu zrychlit. Psi když před sebou někoho vidí tak se do toho pořádně opřou. Nevíhodou zase bude dojetí pomalejšího závodníka v místě kde se předjet nedá což nás může pěkně spomalit. Říkám si že pojedu raději první, vlastně nepotřebuji se za někým honit. Máme dobře natrénováno a psi běží tak že je stejně musím chvílema brzdit.
A tak stojím na startu a jedem, první stoupání po sjezdovce mám za sebou a první kilometry si opravdu užívám. Hned za mnou startuje závodník z Německa a snaží se nás za každou cenu udržet. Chvilku mě docela prohání, ale jedu si své tempo. Několikrát se ohlédnu a po deseti kilometrech jedu zase sám. Mám pocit že hory jsou jen naše a začínám si popěvovat. Psi běží a opět Masaryčka. Fotografů tam je dnes jako by přijel japonský zájezd :)


Dávám psům krátkou pětiminutovou pauzu a dávám si teplý čaj od kontroly. Čas využiji a kontroluji psům tlapky zda se jim netvoří zmrzlé kuličky sněhu mezi prsty. Vše je jak má být a vyrážím dál. Cestou potkávám spousty lyžařů a většinou se přátelsky zdravíme, jen několik morousů brlá že co tam máme co jezdit když tam zrovna jedou oni. I tak je zdravím a přeji pěkný den, říkám si že tím je možná nase.. ještě víc :) . Na hřebeni máme jeden nepříjemný sjezd kde je nutné se spřežením zatočit kolem vzrostlého smrku s větvemi až na zem do prudkého a úzkého sjezdu. Pár ran od větví jsem sice schytal, ale nemám čas si ani zanadávat. Psi se prostě rozhodli že toto je zrovna místo kde je to nejvíce baví a běží jako praštění, zatímco já brzdím jak jen to jde a nic platné. Dole na konci sjezdu prudká levá zatáčka zpod větví dalších stromů a stojím. Netuším proč jsem nespadl, ale dobrý. Než se nadechnu jedeme zase dál, Cariboo prostě zavelel a jelo se. Dál cesta vedla překrásně zasnběženým spáleništěm a mírně stoupala. Dnes zde pojedu ještě jednou v druhém kole než se dostanu na Bedřichovku.
Dojel jsem kamaráda Odru který startoval v kategorii přede mnou a pochvaloval si cestu. Pejskové mu také pěkně šlapou a jedeme chvilku pospolu. Přeci jen je osm psů více jak čtyři a po chvilce mu ujíždím. To už zase jedu po známém spáleništi, cesta zde stoupá a klikatí se až pod hřeben kde začíná klesat. Sjezd dolů si užívám až k tobogánu, prudký sjezd v délce několika kilometrů místy ne širší než jeden metr. Dole pod tobogánem je odbočka na Bedřichovku kam dojíždím v půl čtvrté. Pomocník mi zde pomáhá navést psy tak, abych po čtyřech hodinách mohl bezproblémů odstartovat. Psi si hned lehají a válejí se ve sněhu.


Mezitím pomocí kotvy zajišťuji saně a jdu pejskům pro vodu k napájení a lehkému krmení. V teplé vodě rozmíchávám čtyři kilogramy mletého hovězího masa a dávám psům jejich svačinku. Já se jdu občerstvit do několik metrů vzdáleného stanu. nění tam sice žádné extra teplo, ale přeci jen teplota o pár stupňů vyšší něž venku je příjemná. Dávám si klobásku a malé pivečko. Než stihnu klobásu sníst, zrzla mi pěna na pivu a pití ledového nápoje je spíše noční můrou. Volím tedy zdejší specialitu. Medvědice, každá čtvrtá je prý zadarmo, ježe čtvrtou prý nikdo ještě nedal :) Svařené víno, s velkým panákem rumu, griotky, absintu a slivovice zahřeje natolik že se raději vzdávám pokusu překonat místní rekord a pokusit se přežít čtyři drijáky. Jdu k pejskům a chvilku u nich v mínus deseti sedím. Věci mám propocené a je mi docela nepříjemná zima. Proto vytahuji ze saní teplou bundu kterou sundám až dorazíme do cíle.


Mezi tím dojíždějí další a další závodníci, každý je plný zážitků z části dnešní etapy a tak si povídáme. Po čtyřech hodinách opět startuji, je půl osmé, tma a docela slušně mrzne. Psi jsou plni elánu běžet a tak si říkám že brzdit je nebudu, do cíle to je jen 33 km a při dobrém čase to zvládnu něco málo přes dvě hodinky. Nejhorší bude stoupání na Pěticestí, dlouhé táhlé soupání po široké urolbované cestě, které vůbec neutíká. Ještě že je tma a psi běží fakt skvěle. Za světla čelovky si myslí že za každým stromem čeká kočička nebo jiné chutné zvířátko a běží a běží. Proto jsem za půl hodiny na Pěticestí abych opět dlouhým sjezdem sjel do údolí. Následné stoupání je asi ještě horší, ale jede se jen skůtrem projetou cestou a to mě baví. Než se pokochám dalším sjezdem mezi stromy přijíždím ke kostelu u Matouše a do cíle dnešního dne mi schází posledních půl kilometru po sjezdovce.


Do cíle dojíždím spokojený a i pejskové vrtí spokojeně ocásky. Ví že je nyní čeká vyhřáté auto a nějaká ta odměna za dnešní práci. I já se jdu později odměnit do restaurace a ve společnosti ostatních musherů pokračujeme v bujarém veselí až do pozdních hodin.