Šediváčkův long 2013

28. ledna 2013 v 20:43 | Roman Habásko
V Jedlové v Orlických horách zněla ozvěna vytí tisícovky psů. Psů netrpělivě čekajících na okamžik kdy jim jejich musher začne oblékat postroje a zapřahat. Nervozitu náhle vystřídá napětí a nedočkavost. Psi se zmítají, vyjí, skáčou do vzduchu a je těžké udržet je jen na malinkou chvilku v klidu. Pak náhle zazní povel startera a spřežení v naprosté tichosti vyráží vstříc dlouhým hodinám strávených na hřebenech Orlických hor.
Po několika měsících příprav a tréninku sedím konečně v autě a odjíždím směrem do Janoviček u Broumova kde se pár dní před Šediváčkem jede závod MR MID na 2x33km. Pro psy to je poslední prověrka a trénink před longem a pro mě radost z jízdy na pěkné a technické trati na lehkých saních. Závod v Janovičkách bez problému vyhráváme a po vyhlášení výsledků a dekorování mistrů ČR odjíždím směrěm do Deštného. Po hodině již stojím u penzionu Kristýna kde nám pořadatel závodu vyhradil téměř VIP místo nedaleko startu a hned za restaurací. I když do startu závodu zbývá několik dní tak je zde již výprava rakouské, francouzké a německé reprezentace čítající cca. 40 teamů. Atmosféra dává tušit že si následující dny odpočinku před závodem společně užijeme. Vždyť musheři jsou veselá kopa a hned po vstupu do restaurace mě vítá velkým objetím jedna z majitelek a hned si musíme dát něco na zahřátí. Po několika pozdravech s přáteli mám pocit že už více zahřívání nesnesu a jdu se podívat na pejsky. Ti se trošku diví místu kde jsou. Po závodě v Janovičkách se mělo jet domů, jako by říkal Cariboo. Po krátkém pomazlení a nakrmení dávám pejsky spát a pro větší pohodu jim v autě poštím topení. Odpočinek v teple jim prospěje a já až půjdu spát nebudu muset zalézat do spacáku.


Po dvou dnech odpočinku je zde den D který nám celý rok odpočítával kalendář na stránkách závodu. Vše co musím vézt v saních je zabaleno a do saní pečlivě poskládáno. Pro jistotu ještě saně jedu zvážit na speciální váhu a z limitu sedmi kg na psa musím dosáhnout minimální váhy 56kg. A jejeda, saně váží skoro 68kg a tak se chystám něco málo váhy vyndat. Mezi tím má přítelkyně Alena obléká psy a já připojuji saně k vypouštěcí karabině, která mi zaručí že psi při zapřahání neodjedou dříve než já stihnu nastoupit. Najednou přibýhá pomocník a prý rychle rychle, na startu na tebe čeká televize a za pět minut bude živý vstup. Daří se nám vše zrychlit a tak za dvě minuty již stojím na startu nachystán před televizní kamerou a ouha, debata Zemana se protáhla a přenos se posouvá o deset minut. Jenže to je start mé kategorie a tak ředitel závodu posouvá náš start o pět minut. Ani na druhý pokus se přenos nekoná, Zeman zase zadrhává a nemůže se zřejmě vymáčknout a tak nastupuji na start a přenechávám svůj post někomu jinému. Psi mezi tím neskutečně řvou a chtějí běžet.


Stojím připravený na startu a najednou zazní povel startéra, třicet sekund, deset, pět ..... a vyrážíme. Ve čtyřech závodních dnech nás čeká 240km s celkovým převýšením 7000 metrů. Start po sjezdovce lemuje asi stovka diváků a všichni nás povzbuzují. Ani moc nemusí, pejskové jsou natěšeni a běží cvalem i do strmého stoupání. Nestíhám běžet do kopce takto rychle a tak naskakuji na saně a jen se vezu. Po několika kilometrech dojíždím jezdce startující dvacet minut přede mnou a docela se do kopců trápí.
Kilometry nám pomalu ubíhají a pejskové mastí že je musím trošku brzdit. Do cíle nám zbývá ještě 50 km a ne zrovna lehkých. Když dorážím na první kontrolní bod Masarykova chata, dávám si čaj a Joy má asi malou krizovku. Jdu k němu a je úplně mimo, asi to trochu přehnal hned v úvodu a teď mu chybí síla. Zkouším do něj dostat trochu teplého čaje a kupodivu ho pije. Po pár kilometrech je již v pohodě a bez problémů doběhne až do cíle první etapy. Tam dojíždíme ještě za světla a hned po obstarání pejsků se jdu vysprchovat a najíst. Moc závodníků tu ještě není a z mé kategorie mě nikdo nepředjel a tak doufám v dobrý výsledek.


Postupně dojíždějí další a další závodníci a v průběžném pořadí jsem v kategorii LT2 8 psů na prvním místě. Spokojený odcházím k pejskům a opět je krmím a napájím. Když se vrátím na Kristýnu mám pocit že se uvařím. Nějak jsem neodhadl vnitřní teplotu a tak opět odcházím odhodit nějaké ty svršky navíc. Večer se samovolně rozjíždí zábava a únava není na nikom téměř znát. Po druhé ranní odcházím spát. Ráno nás čeká 88 kilometrů s čtyř hodinovou pauzou na Bedřichovce v Orlickém Záhoří.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama