Leden 2013

Jak jsem volil prezidenta :)

31. ledna 2013 v 18:10

Drsní musheři slavili dojezd závodu, prezident není jejich gusto

26. ledna 2013 20:58
Jen třicítka ošlehaných mužů a žen dokončila v sobotu extrémní závod psích spřežení Šediváčkův long v Deštném v Orlických horách. Kdyby prezidenta vybírala tahle drsná parta, Miloš Zeman by se funkce nedočkal.
Musher Roman Habásko (vlevo) přebírá od ředitele závodu Pavla Kučery cenu za první místo v kategorii LT2 na Šediváčkově longu, na druhém místě Švýcarka Janine Eichmann, na třetím Ital Roberto Finazzer (26.1.2013).| foto: Štěpánka Tůmová,MF

Nasněhua pod noční oblohou volili v pátek musheři nového prezidenta. Volební komisaři za nimi museli dojet z Orlického Záhoří na bivak u Bedřichovky. Podle závodníků volili skoro všichni čeští jezdci. Zahraničním tuhle atrakci aspoň překládali.
Šediváčkův long v Orlických horách. (23. 1. 2013)
Šediváčkův long v Orlických horách. (23. 1. 2013)
"Čekalo se na dva mushery, kteří se zdrželi na trati. Pro ně dojeli pořadatelé na skútru. Byl tam jen stůl a strašně moc fotoaparátů, přišly dvě paní z volební komise a muž s urnou," popsala volby za hřebenem hor Kateřina Klímová z Volar.

Můj hlas chyběl, litovala

S přítelem si nevyřídili volební průkaz, takže se jen dívali. "Je nám to líto. Teď vidím, že ten můj hlas asi chyběl," řekla musherka, která závodila v Deštném poprvé v turistické kategorii s šesti alaskany a ujela sto kilometrů.
Volby na bivaku rozhodně zapůsobily. "Byli jsme utahaní, ale určitě to bylo nevšední. Komise tam s námi mrzla hodinu," řekl musher Roman Habásko ze severočeských Podbořan, jenž vyhrál jednu z kategorií se svými husky.
"Většina musherů volila Schwarzenberga, takže rád nejsem, jak to dopadlo. Zeman mi nepřijde vhodný pro reprezentování na veřejnosti, nepřesvědčil mě ani dřívější politikou," mínil Habásko.

Zahřívala i medvědice

Většina závodníků přespala na bivaku ve stanech, někteří i pod širýmnebem. Do noci se zahřívali u lamp, kolem půlnoci se šli ještě na chvilku ohřát do srubu.
Tam prý taky padla nějaká ta medvědice, jak se zde říká nápoji smíchanému z různého alkoholu. Ráno se pak budili do patnáctistupňového mrazu.
Celýzávod v Deštném obnášel po etapách 235 kilometrů během čtyř dní a konal se po sedmnácté. Startovalo 112 závodníků, do cíle dojela třicítka musherů a sedm jezdců na biku.
Karel Schwarzenberg vyhrál volby díky musherům i pořadatelům na celé čáře v Orlickém Záhoří i v Deštném. "Tady se o politice nemluvilo. Vedou se spíš diskuse o psech, kdo je čím krmí a podobně," smála se musherka Klímová.

Šediváčkův long 2013

28. ledna 2013 v 20:43 | Roman Habásko
V Jedlové v Orlických horách zněla ozvěna vytí tisícovky psů. Psů netrpělivě čekajících na okamžik kdy jim jejich musher začne oblékat postroje a zapřahat. Nervozitu náhle vystřídá napětí a nedočkavost. Psi se zmítají, vyjí, skáčou do vzduchu a je těžké udržet je jen na malinkou chvilku v klidu. Pak náhle zazní povel startera a spřežení v naprosté tichosti vyráží vstříc dlouhým hodinám strávených na hřebenech Orlických hor.
Po několika měsících příprav a tréninku sedím konečně v autě a odjíždím směrem do Janoviček u Broumova kde se pár dní před Šediváčkem jede závod MR MID na 2x33km. Pro psy to je poslední prověrka a trénink před longem a pro mě radost z jízdy na pěkné a technické trati na lehkých saních. Závod v Janovičkách bez problému vyhráváme a po vyhlášení výsledků a dekorování mistrů ČR odjíždím směrěm do Deštného. Po hodině již stojím u penzionu Kristýna kde nám pořadatel závodu vyhradil téměř VIP místo nedaleko startu a hned za restaurací. I když do startu závodu zbývá několik dní tak je zde již výprava rakouské, francouzké a německé reprezentace čítající cca. 40 teamů. Atmosféra dává tušit že si následující dny odpočinku před závodem společně užijeme. Vždyť musheři jsou veselá kopa a hned po vstupu do restaurace mě vítá velkým objetím jedna z majitelek a hned si musíme dát něco na zahřátí. Po několika pozdravech s přáteli mám pocit že už více zahřívání nesnesu a jdu se podívat na pejsky. Ti se trošku diví místu kde jsou. Po závodě v Janovičkách se mělo jet domů, jako by říkal Cariboo. Po krátkém pomazlení a nakrmení dávám pejsky spát a pro větší pohodu jim v autě poštím topení. Odpočinek v teple jim prospěje a já až půjdu spát nebudu muset zalézat do spacáku.


Po dvou dnech odpočinku je zde den D který nám celý rok odpočítával kalendář na stránkách závodu. Vše co musím vézt v saních je zabaleno a do saní pečlivě poskládáno. Pro jistotu ještě saně jedu zvážit na speciální váhu a z limitu sedmi kg na psa musím dosáhnout minimální váhy 56kg. A jejeda, saně váží skoro 68kg a tak se chystám něco málo váhy vyndat. Mezi tím má přítelkyně Alena obléká psy a já připojuji saně k vypouštěcí karabině, která mi zaručí že psi při zapřahání neodjedou dříve než já stihnu nastoupit. Najednou přibýhá pomocník a prý rychle rychle, na startu na tebe čeká televize a za pět minut bude živý vstup. Daří se nám vše zrychlit a tak za dvě minuty již stojím na startu nachystán před televizní kamerou a ouha, debata Zemana se protáhla a přenos se posouvá o deset minut. Jenže to je start mé kategorie a tak ředitel závodu posouvá náš start o pět minut. Ani na druhý pokus se přenos nekoná, Zeman zase zadrhává a nemůže se zřejmě vymáčknout a tak nastupuji na start a přenechávám svůj post někomu jinému. Psi mezi tím neskutečně řvou a chtějí běžet.


Stojím připravený na startu a najednou zazní povel startéra, třicet sekund, deset, pět ..... a vyrážíme. Ve čtyřech závodních dnech nás čeká 240km s celkovým převýšením 7000 metrů. Start po sjezdovce lemuje asi stovka diváků a všichni nás povzbuzují. Ani moc nemusí, pejskové jsou natěšeni a běží cvalem i do strmého stoupání. Nestíhám běžet do kopce takto rychle a tak naskakuji na saně a jen se vezu. Po několika kilometrech dojíždím jezdce startující dvacet minut přede mnou a docela se do kopců trápí.
Kilometry nám pomalu ubíhají a pejskové mastí že je musím trošku brzdit. Do cíle nám zbývá ještě 50 km a ne zrovna lehkých. Když dorážím na první kontrolní bod Masarykova chata, dávám si čaj a Joy má asi malou krizovku. Jdu k němu a je úplně mimo, asi to trochu přehnal hned v úvodu a teď mu chybí síla. Zkouším do něj dostat trochu teplého čaje a kupodivu ho pije. Po pár kilometrech je již v pohodě a bez problémů doběhne až do cíle první etapy. Tam dojíždíme ještě za světla a hned po obstarání pejsků se jdu vysprchovat a najíst. Moc závodníků tu ještě není a z mé kategorie mě nikdo nepředjel a tak doufám v dobrý výsledek.


Postupně dojíždějí další a další závodníci a v průběžném pořadí jsem v kategorii LT2 8 psů na prvním místě. Spokojený odcházím k pejskům a opět je krmím a napájím. Když se vrátím na Kristýnu mám pocit že se uvařím. Nějak jsem neodhadl vnitřní teplotu a tak opět odcházím odhodit nějaké ty svršky navíc. Večer se samovolně rozjíždí zábava a únava není na nikom téměř znát. Po druhé ranní odcházím spát. Ráno nás čeká 88 kilometrů s čtyř hodinovou pauzou na Bedřichovce v Orlickém Záhoří.